Maluji několik hodin a je to pro mě jako pět minut.
Obrazy maluji speciálně pro duši daného člověka.
Pravdou je, že by mě nikdy nenapadlo, že zrovna já budu malovat. Malovala jsem něco kdysi na základní a střední škole a pak vůbec.
Ve 25 letech jsem se začala se seberozvojem a také zjišťovat co mě vlastně v životě baví bez ohledu na vliv okolí a rodiny. Zjistila jsem například, že jízda na kolečkových bruslích mě nebaví, ale baví mě jezdit na kole. A touto metodou zkoušení jsem se vlastně dostala i k malování.
Přihlásila jsem se na kurz, ve kterém jsem na začátku kreslili tužkou a úhlem a to mi vůbec, ale vážně vůbec nešlo. Jelikož jsme na kurzu měli časem vyzkoušet všechny techniky, tak jsem zůstala. A když jsme konečně začali malovat, tak jsem věděla, že to je ono.
Maluji několik hodin a je to pro mě jako pět minut. V tu chvíli nevnímám ani čas a ani prostor. Jsem tam jen já, štětce, barvy a plátno. A žiju jen tím okamžikem.
Zjistila jsem, že mám dar. Maluji obrazy pro duši. Záměrně říkám, že pro duši, protože ty obrazy nejsou tak úplně určené majiteli obrazu, ale jeho duši.
Umím se nějakým zvláštním způsobem napojit na to, co duše člověka potřebuje.
Dá se říct, že nejraději maluji obrazy pro někoho. Mám ráda, když se s tím člověkem potkám, popovídáme si a já se tím nechám inspirovat a namaluji mu to co bude vyrovnávat jeho duši zrovna, když to potřebuje.
Pokud vaše duše touží po některém z mých obrazů, tak mi věřte, že vaše duše ho potřebuje. Můžete si ho vystavit tam, kde vám to bude příjemné a je možné, že až si vyřešíte, to co tíží vaši duši, tak ten obraz už nebudete chtít nebo se vám přestane líbit a prostě ho odložíte. Ale je také možné, že bude vaší stabilitou už napořád.
