5 Comments

  1. ERoss
    28 října, 2018 @ 4:29 pm

    Musím říct, že číst tvoje články je pro mě jako někoho s endometriozou a nátlakem okolí vážně relaxující. Je mi 26, pravděpodobně nechci mít děti. Navíc mám celiakii, která taky může zvýšit neplodnost. Když jsem dostala poprvé teoretickou diagnózu endometriozy, tak mě na tom nejvíc štvalo, že mi to bere možnost volby, jestli děti chci, nebo nechci. I když máme každá jiné pohledy na svět, je ohromně inspirativní číst si ty jiné. Tobě se psaním blogu dostává dalšího ventilu a smyslu a mně ohromného uklidnění, protože někdo má podobné pocity a já třeba nejsem divná. Jsem neskutečně ráda, že jsem tě našla. Ještě raději jsem za to, že tě najdou další, co to budou potřebovat.

    Reply

    • evazenamcz
      6 listopadu, 2018 @ 7:04 pm

      Ahoj Evi. To je nádherné. Děkuji Ti za krásná slova. A musím říct, že mi mluvíš z duše. Také jsem měla pocit, když mi řekli o neplodnosti, že nebudu mít možnost volby, ale víš co? Řekla jsem si, že to nezáleží na doktorech, ale na mě. A řekla jsem si, že pokud budu chtít, tak to půjde. A hlavně! Nikdo z nás neví, jaký je jeho úděl na této planetě. Třeba je mým úkolem směrovat lásku v mém srdci k pomoci druhým. Nelze předjímat co bude. Důležité je si to užívat teď. Užívat si každou vteřinu, ale vždy si nechat otevřenou možnost volby.

      Přeji Ti krásné dny. S láskou Já

      Reply

  2. Katka
    3 prosince, 2018 @ 12:45 pm

    Ahoj,
    moc děkuji za tento článek. Toto téma v sobě i lehce nahlas řeším celých 6 let mého manželství. A vždy se přikloním k tomu, že chci děti protože …mamka, se to čeká, už máš čas, vyhovění okolí… A jsem ráda za tvou větu, že záleží na mě a manželovi, na tom jaký máme vztah. Musela jsem se k ní dopracovat na psychoterapii a přes naučení mít ráda sama sebe. Teprve teď, po šesti letech, máme oba pocit že se máme tak dobře jak chceme, že jsme oba v té naší malé a pro okolí netypické rodině šťastní a spokojení a že pokud to má přijít, že dítě bude a když nepřijde tak nepřijde.. Nemám endometriózu, ale zato dva myomy které si rostou a zmenšují se jak chtějí, už jsem 3x podstoupila léčbu hormony a řekla jsem si dost. Po posledním dobrání jsem se z toho dostávala půl roku. Těla prostě ví, a já na to taky časem přijdu. Držím palce a díky že píšeš!

    Reply

    • evazenamcz
      4 prosince, 2018 @ 9:28 pm

      Ahoj Kači. Já děkuji za Tvůj příspěvek. Krásně se to čte. A věřím, že v tom klidu a uvolnění to přijde. Zároveň jsi úžasná, že na sobě pracuješ. Mě psychoterapie neskutečně pomáhá a nedám na to dopustit. Věřím, že narovnáním našeho vnitřního světa jsme schopni se uzdravit a přeji Ti jen to nejlepší na Tvé krásné cestě. S láskou Já

      Reply

  3. Jája
    23 června, 2020 @ 1:34 pm

    Moc díky za tento článek, byla v něm přesně ta slova, která jsem potřebovala slyšet. O děti se snažíme už přes 2 roky (během té doby mi po prvním roce zjistili celiakii a po druhém PCOS). Čím dál víc mi dochází, že je to jak píšeš – čekám, že s dítětem budu šťastnější. Jakdyby mi něco chybělo, jenže nechybí. Mám nejlepšího chlapa na světě a netuším, proč sem si myslela, že mi něco chybí. Díky za otevření očí 🙂 Snažím se v sobě víc probudit ženskost a chovat s víc jako žena a míň jako chlap a tvoje články jsou velmi inspirativní 🙂

    Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *