Seznamování a seznamky

Seznamování a seznamky

Střídavě jsem sama, případně s malými „epizodami“, už osm let. Za tu dobu jsem si vyzkoušela samozřejmě i SEZNAMKY. Vím, že je to velké téma dnešní doby, ale já určitě nebudu psát o tom, jak jsou seznamky špatné. Chci vám ukázat svůj pohled na věc. A protože seznamování s muži je nevyčerpatelným zdrojem zážitků, tak o pár těch kuriózních se tu s vámi podělím.

Seznamovat se lze různě, nejen přes seznamky. Za těch osm let jsem si zažila celkem dost. Možná vás to chvílemi zarazí, možná i pobaví. Co já vím… Nebudu zde uvádět všechny, zmíním jen ty zajímavé „potkávačky“. A vezmu to od začátku. Takže pěkně chronologicky od 25 let až do 33 let.

Jak jsem se chovala při seznamování já:

Pokud jsem se seznamovala s mužem, který se mi líbil, ale o nic mi nešlo, tak jsem byla v pohodě. A kdy o nic nešlo? Pro mě to znamená seznámení s mužem, se kterým nevidím společnou budoucnost. V tom případě jsem byla na seznamování machr. Několik mužů jsem sbalila sama. Kdybych to neudělala, tak jsem možná byla na ocet, protože hodně dlouho jsem nezažila, aby mě „balil“ muž. Mám teď na mysli to, že muž udělá první krok a začne se mi sám od sebe dvořit. Co vysíláme, to přijímáme. Já jsem se ráda neměla, a tak jsem zřejmě vysílala, že nejsem dost dobrá na to, aby o mě měl nějaký muž zájem. Aby udělal první krok. Tak jsem ten první krok začala dělat sama.

Když je to muž s velkým M:

Pokud se jsem se měla seznamovat s někým, kdo se mi opravdu líbil, chtěla ho víc poznat nebo s ním třeba chodit, tak… No, máte to některá stejně? Taky se v tu chvíli měníte v patnáctiletou puberťačku?! Nevěděla jsem, co mám říkat. Tak jsem raději mlčela. Často jsem  říkala, že mám ráda něco, co on, ale ve skutečnosti to tak třeba nebylo. To vše jen ve snaze ho získat. Zase zde hrálo roli ego a to, že jsem se neměla ráda. Měla jsem pocit, že když budeme mít hodně „společného“, tak mě bude mít raději. Že ho tím získám.

Probuzený sex-appeal:

Když jsem časem objevila svůj sex-appeal, znamenalo to vyzkoušet si sbalit chlapa pohledem. To se mi povedlo. Konečně za mnou přišel první muž. Přišel on za mnou a chtěl být se mnou. Ale co chtěl doopravdy? Pod jakou záminkou přišel? Nechtěl mě poznat. Nešlo mu o mě. Můj pohled vysílal, že se mi moc líbí, a když za mnou přijde, tak dostane odměnu. Pokud přišel a zjistil, že nedostane to, pro co přišel, tak logicky zase odešel. Já to tenkrát takto nechápala. Dnes už to ale vím. Už chápu ty souvislosti.

První, kdo mě napadá, je jeden krásný pihovatý černoch:

První, na koho jsem si vzpomněla, je jeden pihovatý černoch. Vždycky jsem si myslela, že obrat „podlomily se mi z něj/ní  kolena“ je jen přirovnání. Takové to „obrazně řečeno“. Není! Mě se to stalo. A fyzicky! Z toho muže se mi opravdu podlomila kolena. Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera. Já ten večer nepila alkohol, protože jsem řídila. Tančím a najednou jsem uviděla hezkého dredatého černocha. Byl to míšenec, takže taková ta mléčná čokoláda. Zahleděla jsem se na něj a hlavou mi problesklo: „Ten je krásný! Hmmm… to by šlo!“ V momentě, kdy jsem na to pomyslela, se podíval i on na mě a jako kdyby mi ty myšlenky přečetl. Prohlédl si mě od špiček bot až po poslední vlas na hlavě a šibalsky se usmál, jako kdyby říkal: „Jo, to by taky šlo.“ V tu chvíli to na mě bylo moc a otočila jsem se zády k němu. Když jsem se otočila zpět, tak už tam nebyl. Celý večer jsem se míjeli. Ale nad ránem jsem ho viděla jít k baru a schválně jsem šla taky. Stoupla jsem si docela daleko od něj, ale viděl na mě. Byl to takový test, kdy jsem si říkala: „Tak a teď se uvidí. Jestli přijde ke mně, tak se mu taky líbím.“ No a on byl ve vteřině vedle mě. Za mnou přišla sestřenice a ptala se, kam jsem tak rychle zmizela a za kým jsem šla. Řekla jsem jí potichu: „Tady vedle.“ Ona se smála. Chvíli jsme tam stáli a sem tam jsme se na sebe usmáli, ale on nic neudělal. Rozhodla jsem se jednat. Sestřenici jsem dala do ruky pití, jeho jsem popadla za triko a dotáhla ho na parket, kde jsme začali tančit. A v tu chvíli to přišlo! I když jsem ukecaná jak rádio, tak najednou jsem měla knedlík v krku a v hlavě mi běželo jen: „No tak, mluv! Něco říkej! Řekni svoje jméno!“ Ale nešlo to. Najednou se dostavila nervozita a panika z toho, že neumím skoro vůbec anglicky. Kde byla ta nervozita, když jsem ho chytala za triko a vlekla na parket, že? Sama nevím. Pokud v té chvíli nervozita nebyla, tak pak dorazila i s celým oddílem. Třásla jsem se a v jednu chvíli jsem byla jako „bez kolen“. Vůbec jsem nechápala co se děje. Kdyby mě nedržel a netančili bychom obkročmo, tak jsem skončila na zemi. Byla jsem z něho tak na větvi, že moje kolena vypověděla na chvíli službu. Mně ta chvíle připadala strašně dlouhá, ale pravděpodobně trvala jen několik vteřin. Ale ať už to bylo cokoliv, tak v mé mysli to bude už navždy jeden z nejsilnějších zážitků.

Výzva s vizitkou:

Byly jsme s kamarádkou na party k zakončení školy jejího kamaráda. Akce byla venku u školy, a jelikož měli jen pivo, které jsme s kamarádkou nechtěly, šli jsme si koupit víno do místní studentské hospůdky. My dvě a ještě dva kluci. Když oni vybírali víno, tak já zahlédla kluka sedícího na baru a pomyslela jsem si, že je fakt hezký. Kamarádce jsem pak jen rychle na toaletě řekla, že se mi líbí jeden kluk na baru a že mu asi dám svoji vizitku. Byla z toho překvapená a nevěřila mi, že to udělám. S tímhle na mě! To mi mohla rovnou říct: Udělej to! Tak jsem cestou z hospůdky prošla kolem něj a vizitku mu zastrčila do kapsy. Za deset minut psal. Sakra! Anglicky! Ještě že ta kámoška ovládala angličtinu a domluvila nám schůzku na další den.

Během setkání se z něj vyklubal Francouz, který byl v České republice na měsíc. Částečně kvůli studiu a částečně pracovně. A ano, byl mladší než já. Věk pro mě ale nehraje příliš roli. Záleží spíše na životních zkušenostech. Na tom, jak člověk k životu přistupuje.

Od něj jsem se naučila užívat si proces tvorby a nehnat se jen za cílem. Netrápit se tím, že mi něco nejde, ale užívat si cestu k výsledku a učení se.

Seznamky:

Pamatuji si, jak mi jedna kamarádka radila, ať se přihlásím na seznamku. Taky si pamatuji, že mi několik lidí říkalo, jak některé z jejich kamarádek na seznamce našly svého partnera. Tak jsem to vyzkoušela. Profily jsem měla založené na různých seznamkách většinou dva až tři měsíce. Pak jsem se obvykle naštvala, zklamala nebo mě to přestalo bavit. Takže jsem profil prostě zrušila, případně odinstalovala aplikaci. Ale stejně jsem se za nějaký čas zase přihlásila.

Nerada si píšu:

Výhodou seznamek je, že se jednoduše seznámíte. Jenže sama vím, že člověk na druhé straně, ten, se kterým se chcete seznámit, může napsat cokoliv. A když se s ním pak sejdete a nepřeskočí jiskra, tak je to podle mě na nic. Trávíte čas spisováním „románů“, a ono to pak stejně nevyjde. To mě moc nebaví. Jsem pro si vyměnit nějaké základní informace a pak se sejít na kávu. A pak už je na nás, co bude dál.  A to je to důležité, to, co bude dál… takže…

Seznamování:

Nemám ráda první rande. Nikdy nevím co říkat. Většinou jsem se ptala. Bylo zajímavé pozorovat, co všechno na sebe ti chlapi neprásknou, když se ptáte a necháte je mluvit. Takhle jsem se vždycky dozvěděla docela zajímavé a důležité informace, které pak vedly k závěrům, jestli chci toho člověka znovu vidět nebo ne.

První rande:

Pamatuji si na kluka, který mi řekl, že bydlí s rodiči a že by se chtěl odstěhovat. Někdy je prý nevýhoda s nimi bydlet. Hlavně když mu mamka vleze do šuplíku, kam nemá.  Ale na druhou stranu mu bydlení s rodiči vyhovovalo, takže prý ještě neví. Zeptala jsem se, proč mu mamka leze do šuplíků. Odpověděl, že když mu třeba nese vyprané prádlo. Tak jsem se smála: „Aha, takže výhody. Rozumím. Má to něco do sebe, když Ti někdo uvaří, vypere, vyžehlí oblečení a tak, co?“ Smál se s tím, že to jsou skvělé výhody. No, smáli jsme se sice oba, ale já věděla, že pravděpodobně by se přestěhoval pouze tehdy, pokud by našel „náhradní mamku“, která by mu ten hotel s výhodami servírovala. S bonusem sexu k tomu.

Další první rande:

Jeden kluk, se kterým jsem se v rámci svých seznamovacích akcí setkala, mluvil o tom, že zhubnul asi 30kg. To bylo obdivuhodné. Už ale nebylo tak úplně v pohodě to, že sice zhubnul, ale vnitřně byl pořád „tlouštík“. A když říkám vnitřně, tak mám na mysli jeho psychiku. Je jedno kolik člověk váží, když se má rád takový, jaký je. On se rád neměl. Často zmiňoval hubnutí, co teď jí, jak je dobrý, že zhubnul atd. Sice zhubnul, ale protože se neměl rád, tak zákonitě musel mluvit o tom, jaký je to úspěch. Dodával si tím sebevědomí. Dokonce když jsem si do něj v legraci trochu rýpla, jak se říká, tak reagoval tak, že se chytil stolu, naklonil se a řekl mi: „Teď mám úplně chuť ten stůl přeskočit. Ty mě tak provokuješ, že se snad neudržím.“ Další příznak malého sebevědomí je touha vlastnit a ovládat. Dokazovat si svou nadřazenost. Odpověděla jsem, že jsem neřekla nic, co by v něm mělo vzbudit takovou reakci, že mě docela děsí. A že se raději rozloučíme.

Zaséééé… Ach jo… první rande:

Znáte takové to, když se k vám kluk ze seznamky blíží, řekne první dvě věty a vy už v tu chvíli víte, že tam fakt nic, ale nic, není? Že s ním tedy na to kafe půjdete, ale už na začátku se vám nechce? Tak tohle byl přesně ten případ. Kluk celkem v pohodě, ale mně opravdu nic neříkal. Blbý bylo, že když přišel číšník s tím, jestli si chceme ještě něco objednat, tak já jsem řekla, že ne, což měl být signál, že už chci odejít. Ten chlapec to ale vůbec nepochopil a dal si další nápoj. Musela jsem odejít na toaletu, abych si mohla ulevit nejen fyzicky, ale i mentálně. V klidu protočit oči v sloup tak aby mě neviděl. Tenkrát mi bylo asi 27 a bylo mi ho líto. A bylo mi hloupé mu jen tak v klidu říct, ať se nezlobí, ale že už půjdu. Dnes bych reagovala jinak.

Nejtrapnější historka ever!

Seznámila jsem se klukem a domluvili jsme se na tom, že náš „vztah“ bude čistě fyzický. Jak se tomu říká friends with benefits. Párkrát jsme se sešli a bylo to super. Jeden večer přišel a byl lehce v náladě. No a u mě jsme taky něco vypili. V noci mě probudil nějaký šramot. Vstával z postele, tak mě napadlo, že se chce asi napít nebo jít na toaletu. Vstal, kousek popošel a já slyším nějaký divný zvuk. V té ospalosti mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, o co jde. Opilý a rozespalý si asi myslel, že už došel na záchod. No… Omyl! Za tohle se mega stydím a do téhle doby to vědělo jen málo lidí. Na druhou stranu moje ostuda to není, tak proč to neříct, že? Chlapec se mi vyčural do postele. A když jsem rozsvítila, tak místo toho, aby mi to pomohl uklidit, se šel napít vody. Ani se neomluvil a nechápal, proč jsem naštvaná. Ve tři hodiny ráno jsem ho vypakovala z bytu, i když mi nadával, že se nemá jak dostat domů a kam má jako jít. Já ale byla tak naštvaná z té jeho reakce, že jsem ho tenkrát prostě vykopla. A venku nebyla moc zima, takže co dodat no. Jedině možná to, že kolik jsem použila čisticích prostředků a desinfekce zde asi ani nemusím uvádět.

O seznamkách:

Vím, že hodně holek si stěžuje na seznamky. Prý jen spousta chlapů, kteří hledají jen sex. Ano. Jsou tam takoví. A ano. Asi jich bude většina. Ráda bych vám ale připomněla, že co vysílám, to přijímám. Zároveň záleží na tom, jak se máte ráda. Řekněme si na rovinu, že pokud se vás chlap ptá na to, jestli bydlíte sama a nebo jestli mu můžete poslat nahé fotky, tak mu pravděpodobně o vaši duši tak úplně nepůjde. Pokud vám jako odpověď na otázku, proč je na seznamce napíše, že se chce bavit, tak ho nebude moc zajímat, jaká jste. Možná ze začátku, aby se vám dostal do kalhotek. Ale až dostane to, co chtěl, tak z toho s největší pravděpodobností nebude dlouhodobý vztah plný lásky a porozumění.

Námitky:

Ano, můžete mi napsat, že jsou přece případy lidí, kteří spolu začali spát, a pak se z nich stal pár. Upřímně si ale řekněme, že počet chlapů, se kterými byste se museli takhle vyspat, abyste našli toho „pravého“, by asi nebyl nejnižší. A vážně by to stálo za to? Já to párkrát vyzkoušela. Dopadlo to tak, že se buď se zamiloval on, nebo já. A nikdy to nekončilo happy endem. Vždycky se ublížilo jednomu nebo druhému srdci. Pak přišla buď vina, výčitky nebo sebetrýznění, sebeobviňování a pocit, že nejsem dost dobrá. Někdy to přišlo všechno naráz. Takže za sebe říkám, že takhle si ubližovat není nutné.

Moje ponaučení:

Mě trvalo dlouho, než jsem to pochopila, a proto o tom mluvím. Abyste se mohli z mých neúspěchů poučit. Jak se říká: chytrému napověz, hloupého trkni. Pokud v životě opakujeme nějaký model chování, tak se nám do života vracejí podobné typy lidí. A to neplatí jen pro muže, ale obecně.  Vesmír se nás snaží učit. Dokud nezměníme svůj postoj, tak se nezmění nic.

Nadáváme:

My ženy často nadáváme na to, jak s námi muži jednají. Nadáváme na to, že jsme pro ně jen objekty rozkoše, že nás chtějí jen na sex a neváží si nás. Kdo za to podle mě může? My ženy! Naše babičky žily v jiné době. Muži si je museli namlouvat, dvořit se jim a hodně dlouho na ně čekat. Zamysleli jste se nad tím, proč je to teď tak jiné? Proč muži očekávají, že se s nimi vyspíte, když ne na prvním nebo druhém, tak na třetím rande?

Ti muži by to po nás nevyžadovali, kdybychom je to nenaučily.

Změna postoje:

V určité chvíli, asi někdy ve 29 letech, jsem si řekla, že to chci změnit. Chci potkávat muže, kteří mě budou mít rádi a vážit si mě. Je vtipné, že když jsem se vnitřně rozhodla, tak mi z ničeho nic začalo psát asi pět bývalých partnerů. Mám pocit, že když vyšlete myšlenku změny, tak se vám starý model ještě několikrát ukáže, jako kdyby se vás vesmír ptal: „A opravdu tohle už nechceš? Vždyť tenhle chlap je krásný. S tímhle by to možná mohlo fungovat. Jsi si jistá, že tohle nechceš?“ Já jsem věděla své, a tak jsem jim dala jasně najevo, že chci jít jinou cestou.

Vesmír funguje:

Netrvalo to dlouho a přes seznamku jsem se začala vídat s jedním vojákem, se kterým jsme spolu byli asi čtyři měsíce. A bylo to krásné – asi nejlepší sex v mém životě. Povídali jsme si. Bavilo mě s ním být. Líbilo se mi, jak je klidný a vyrovnaný. A ano, to, že měl six pack hrálo taky dost velkou roli. Ha ha. Souhlasila jsem s tím, že to nebudeme hrotit a že si budeme užívat života, jenže já už to chtěla jinak. Najednou jsem potkala hodného, milého a skvělého muže. Byl tu, ale vázat se nechtěl. Tak jsme to ukončili.

Po nějaké době jsem potkala kluka, kterého jsem nepoznala přes seznamku. Vídali jsme se dlouho a bylo to krásné potkávání. Zároveň jsme se ale míjeli. Nakonec jsem zjistila, že je sice hodný a skvělý a že by se ani vztahu nebránil, ale tady jsem to zase ukončila já. Zjistila jsem totiž, že moje představa o něm byla jiná než skutečnost. Jen bylo těžké to vidět při tom míjení se, když se ke mně choval tak krásně. O muži s velkým M z letadla si můžete přečíst v článku Single life 2 aneb Když jsem potkala muže s velkým M.

Moje psychika po tom všem:

Prošla jsem si fází, kdy jsem se musela vyrovnat s tím, že jsem nemocná. S myšlenkami typu: „Už zůstanu navždycky sama. Který chlap by se mnou chtěl být, když nemůžu mít sex. Mám při sexu velké bodavé bolesti. Moje možnosti v této oblasti jsou dost omezené. Nikdo mě nebude určitě chtít!“

Prošla jsem si fází, když jsem se cítila tak méněcennou osobou pro muže, že jsem na docela dlouhou dobu ztratila svůj sexappeal. Muže jsem ale chtěla a toužila po vtahu. Všechno se to ve mně pralo.

Jak je to teď?

Začala jsem u sebe. Moje nemoc je úžasnou učitelkou. Začala jsem řešit na prvním místě to, že se chci uzdravit. To, jak se tělo cítí a jak reaguje a proč pro mě bylo prioritou. Najednou jsem zjistila, že je mi úplně jedno, jak to tělo vypadá, že nezáleží na tom, jestli mám široké boky nebo vetší zadek nebo cokoliv jiného. Najednou byl vyšší smysl v něčem úplně jiném. A najednou, když jsem to přestala řešit, se to tělo začalo měnit.Nnebo možná ne. Možná jde jen o to, že jsem ho začala milovat takové jaké je. A teď se mi líbí. Každopádně tím to začalo. Pořád jsem ale měla strach z toho, že zůstanu sama. Brečela jsem po nocích a byla zoufalá.

Jsem vděčná L.K.:

Jedna mě velmi blízká osoba mi někdy v dubnu 2018 řekla, ať ten sex neřeším, že má dva kamarády, kteří sex v jejich vztahu téměř nemají a že to ani jeden z nich nepotřebuje. A že jsou i tak moc šťastní.

To byla poslední třešnička na dortu. Tahle slova mě tak naplnila láskou a klidem, že jsem si řekla: „Sice je ta možnost asi malá, ale třeba existuje takový muž i pro mě. A já si chci dovolit tu myšlenku, že mě někdo bude milovat proto, jaká jsem. Je mi jedno, jak dlouho to bude trvat. Opustím tu představu času. Chci být šťastná. A pokud to bude za měsíc nebo za 10 let, tak to nevadí.“ A najednou jsem začala cítit někde v hloubi duše, že je to možné a  zalila mě vlna klidu, na které si jedu i dnes.

Otevřela jsem dveře:

Před časem mě napadlo, že pokud přijímáme to, co vysíláme, tak co vysílám já? Nikam mezi lidi, kde bych se mohla seznámit, moc nechodím. Tak jsem si znovu otevřela účet na seznamce. Otevřela jsem pomyslné vesmírné dveře a vyslala jsem tím signál, že ON může přijít.