6 komentářů

  1. Andrea
    Květen 21, 2018 @ 4:59 am

    Ahoj Evi, držím Ti pěsti v hledání sama sebe i když ty jsi už určitě našla správnou cestu :). Co se týká šikany – taky jsem si ji užila víc než dost celou střední…a pokud jde o učitele – Ošlejšková taky nebyla nic moc úžasnýho… Jen píši, že teď taky začínám nabírat dech a sem tam se něco z tvých článků přiučím :)…Hezký den

    Reply

    • evazenamcz
      Květen 28, 2018 @ 3:46 pm

      Ahoj Anrejko.
      Děkuji za Tvůj příspěvek a podporu. Vážím si toho. Každý máme svou vlastní cestu, která je pro každého jiná a já se snažím jít tou svou a jsem v ní šťastná. Chci ale říct, že život je cesta. Stále se učíme a stále je co objevovat a v hlavě přenastavovat a to nás pak vede k jiným rovinám myšlení.
      A musím se přiznat, že právě to mě na tom baví. A chci také říct, že rozhodně nemám vše zmáknuté a vyřešené, ale snažím se na sobě stále pracovat a v tom mi moc pomáhá moje úžasná psycholožka.
      Ctěla jsem to zmínit hlavně z toho důvodu, že nechci šířit, že mám sluníčkový život a pluju si na obláčku, ale že to je o tom na sobě pracovat a netlačit v tom na sebe. Tvářit se, že je vše dokonalé by byla lež. Také se mi stane, že se naštvu, podlehnu na chvíli nějakému svému strachu atd.. ale už se s tím učím pracovat a zvládat to lépe a to je myslím ta cesta.
      Přeji Ti krásný den s úsměvem 🙂

      Reply

  2. Anička
    Květen 30, 2018 @ 7:08 am

    Ahoj, Evo!
    Teda….uff, mám pocit, že každý řádek toho článku je o mně. A pořád dokola jsem si říkala, že jsem v tom sama, ale jak poslouchám a pozoruju oklí, je nás opravdu hrozně moc, které prožíváme stejný příběh. Za pár dnů mi bude 29 a trpim neuvěřitelným pocitem, že mi ujíždí vlak (když pozoruju svoje spolužáky a kamarády, jak už mají rodinu a hromadně se berou), že nejsem dost dobrá (ačkoliv na svůj věk mám skvělou práci, umím spoustu věcí, a spoustu věcí se chci pořád učit), že nejsem dost hezká (přestože mě každý přesvědčuje o opaku), že o mně nikdo nestojí (i když moc dobře vím, že těch lidí je víc než dost, ale já to zkrátka necítím stejně)… atd atd.

    A zrovna si procházím stavem, kdy je každá vteřina dlouhá, kdy nic nemá smysl a mám pocit, že tohle je konec všeho. Ale taky jsem optimistická a přesvědčuju se, že věci budou jinak. Všechno bude dobrý. Veselý.
    Nicméně děkuju za tenhle článek. Někdy zkrátka potřebuješ vidět, že happy end existuje a jakákoliv, byť zdánlivě pozitivní, zpráva je v týhle situaci osvěžující a otevírá mi oči, nutí mě zase postavit se na nohy, otřepat se, poučit se a jít dál.

    Děkuju <3

    Reply

    • evazenamcz
      Červen 3, 2018 @ 5:44 pm

      Ahoj Aničko.
      Moc Ti děkuji za zprávu a chci říct, že záleží vždycky na nás. A věř, že všchno se děje z nějakého důvodu. Z důvodu, který teď jenom nevidíš. Mě je 33 let. Jsem bez partnera a místo toho, abych propadala splínům, tak se těším z každé krásné chvilky a snažím se ty chvíle vychutnávat. A moc Ti děkuji, že jsi mě inspirovala na článek, ve kterém chci psát o tom, jaký pohled na věc mám, pokud se týká dětí. Myslím spíše toho: mít děti a v kolika letech a proč atd.
      Snad v tom článku najdeš naději a nějaké odpovědi 🙂
      Měj se sluníčkově a přeji štěstí a lásku 🙂

      Reply

  3. Veronika
    Červen 2, 2018 @ 9:41 pm

    Ahoj Evi 🙂
    Nemůžu si pomoct ale tenhle článek je snad psaný i o mně 😀 Vysvětlilo mi to spoustu věcí o mých vztazích. A hrozně mě to po těžkém rozchodu nakoplo. Doufám, že takových to článků bude od tebe víc. 🙂

    Reply

    • evazenamcz
      Červen 3, 2018 @ 5:37 pm

      Ahoj Veru. To mi udělalávždycky velikou radost, když zjistím, že jsem někomu pomohla. To je pro mě ta nejhezčí odměna.
      A ano téma vztahy je to asi nevyčerpatelné, takže článků bude asi i více, když vidím, že je o to zájem. 🙂
      Měj krásný den s úsměvem a přeji hodně štěstí ve Tvých vztazích 🙂

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *